Dokumentarista Přemysl Procházka natáčí dokument o lidech, kteří trpní: Hraniční poruchou

Přemysl Procházka a je tvůrcem potencionálního dokumentárního filmu Hraničáři – život na hraně, tedy dokumentu o lidech, kteří trpí hraniční poruchou osobnosti. Toto onemocnění je velmi závažné a trpí jím spousta lidí kolem nás. 

Přemysl Procházka nám nejen k dokumentu řekl : „Každý z nás zažívá denně limitní situace, které nás vystavují nutnosti projevit své skryté emoce, traumata a bolesti. Žijí mezi námi však lidé, kteří se nazývají Hraničáři – hraniční porucha osobnosti (HPO), kteří se dotýkají hrany nože na pokraji sebedestrukce, deprese až ohrožení vlastního života.“

Dále pokračuje : „HPO je novodobý problém, který se díky přetechnizovanému způsobu života dostává stále častěji na povrch. Jde zejména o projevy vzteku, nekontrolovatelné agrese, které mohou v hraničním případě končit i sáhnutím si na život. S těmito stavy těžké deprese si hraničáři nedokážou sami pomoci. Tento stav způsobují hlubinné traumata z dětství, kdy nevědomým chováním a ubližováním dětem ze strany rodičů se zapisují negativní vzorce nesoucí stigmata frustrace, nezájmu, nedostatku lásky a péče. V mnohých případech jde o šikanu a zneužívání. Tyto otisky se velmi často přenášejí z generace na generaci a vytváří se celý řetězec traumat, nepochopení a frustrací. Význam láskyplné výchovy matky k dítěti je zcela zásadní. V případě nezájmu o dítě se vytvářejí bloky již od raného dětství, které se zesilují v procesu dospívání, a daný vzorec se dále přenáší do dalších rodin. HPO je maximálním příkladem těchto traumat, která mohou začít i v průběhu dospívání.Sáhněme si všichni do svědomí, jsme ohleduplnými rodiči ve výchově svých dětí? Umožňujeme jim vyrůstat v prostředí pochopení, lásky a podpory? Nebo vnímáme děti jako „něco“, co pouze musí akceptovat naše příkazy a zákazy. Ano, velmi málo stačí aby se v každém z nás zakotvil nezájem rodičů, lhostejnost, pasivita, až hrubost a násilí. Pro citlivé a vnímavé dítě je již pouhé odmítnutí pozornosti určitým druhem traumatu“.

Ponořujeme se dále do zajímavých slov : „Co teprve alkohol, drogy a promiskuita v neúplných rodinách? Kolik z nás denně zažívá na své úrovni emoční nesoulad, smutek až bezvýchodný stav deprese? Je zde pouze úzká skupina lidí cca 3% lidí s HPO? Nebo je toto číslo nepoměrně vyšší. Kolik známých umělců, herců, hudebníků v sobě nese mnohá traumata z dětství a stydí se je přiznat sami sobě a svým nejbližším? Dokumentární film Hraničáři – život na hraně ukazuje povrch ledovce, který pod sebou ukrývá problematiku výchovy v rodinách, školách a pracovištích. Pod povrchem zdánlivě spokojeného života se ukrývají vyhaslé krátery bez života a energie, prázdnota v duších, labilita k životu až bezmoc. Je tento stav tím, který chceme ve svém každodenním životě? Nebo hledáme odpovědi na naše otázky Proč? Proč zrovna já? Kde hledat příčiny těchto stavů? Co je těmi spouštěči depresí, ze kterých není bez chemických léků úniku? Je zde způsob a šance jak postupně zvládat vlny nezvládnutelných emocí? Naším dokumentárním filmem chceme poukázat na Hraniční poruchu osobnosti v té nejzazší rovině“.

Pane Přemysle, co je cílem dokumentu: „Cílem dokumentu je zvýšení podvědomí o této poruše, dále chceme poukázat na nedostatek odborníků a center, která se na toto onemocnění zaměřují.

Jak to vlastně začalo? „K myšlence dokumentu o hraniční poruše nás přivedla blízká osobní zkušenost, která nás přiměla se o tuto problematiku více zajímat. Nálada Hraničáře se dokáže změnit rychlostí lusknutím prstu, z lásky v nenávist během několika minut. Dané příznaky je ovšem možné vypozorovat o každého z nás…“

Co je váš cíl? „Naším cílem je ukázat, že touto poruchou trpí mnohem více lidí než ve skutečnosti uvádí statistiky. Dále chceme nahlédnout do duší Hraničářů, a také na obtížný život jejich partnerů. Očekáváme radikální změnu v pohledu na tuto poruchu a s tím souvísející rozvoj odborných center a specializovaných pomocníků.“

Co je vlastně hraniční porucha osobnosti? „Lidé s HPO jsou jako lidé s popáleninami třetího stupně na 90% těla, a necítí emoční kůži. Mezi námi žije mnoho těchto lidí, kteří velmi trpí a žijí v černobílém soukromém pekle. Tito lidé zažili v dětství zneužívání, extrémní zanedbávaní a jiná závažná traumata. Neúspěchy a menší kritiku vnímají fatálně, a často je pro ně jediným řešením sebevražda. Cílem našeho dokumentu je zvýšení podvědomí o této poruše, protože o ní spoustu lidí prozatím vůbec neví anebo si ji nechtějí sami přiznat. Dokument o HPO se prozatím nikdo neodvážil natočit, jednak ze strachu a ze závažnosti tématu, a také s obtížné spolupráce s hraničáři. Nás dokument může pomoci spoustě lidem se ze svého soukromého pekla dostat a také přispět na rozvoj dalších center na boj s touto závažnou poruchou. V ČR touto poruchou trpí asi 300.000 lidí. Mezi známé osobnosti, které poruchou trpí nebo trpěli, patří například: Angelina Jolie, Edith Piaf nebo nedávno zesnulý zpěvák Linkin Park. Kvůli nízkému počtu odborných center a odborníků, kteří se na tuto problematiku zaměřují. Chceme pomoci lidem, se z jejich soukromého černobílého pekla dostat.“

Kdo vlastně jste? „Tým lidí, kterým není lhostejný nelehký osud osob s hraniční poruchou osobnosti, a zároveň máme odvahu natočit výjimečný dokument s těžkým tématem. S touto poruchou máme blízkou osobní zkušenost. Kvůli vysokým nákladům jsme nuceni hledat finanční pomoc od sponzorů, kteří by se podíleli na tvorbě dokumentu. Proto Vás prosíme o jakýkoliv finanční příspěvek, díky kterému Vás můžeme zahrnout do našich sponzorů a Vaše firma se tak může objevit v úvodních a závěrečných titulcích dokumentárního filmu, popřípadě můžeme společně projednat další možnosti. Pokud Vás náš námět zaujal a chtěli byste se stát součástí tvorby dokumentu Hraničáři – život na hraně, neváhejte nás, prosím, kontaktovat. Děkuji vám za tuto možnost“ Dokončuje své povídání sympatický a příjemný Přemysl Procházka.“